Nevěříte? Tak si zkuste představit život v pravěku. Ženy sbíraly bobule a zpracovávaly kůže, muži lovili. Potrava byla závislá na každém členu tlupy a na jeho maximálním zapojení. Skupiny pravěkých lidí se často přemísťovaly, byly dny, kdy denně ušly až 20 kilometrů. Častá nebezpečí v podobě divokých zvířat vyžadovala co nejrychlejší útěk. Jak jinak zajistit maximální bezpečí miminek a zároveň plnit své úkoly co nejefektivněji, než mít děťátko stálo při sobě?
Dokud lidé jako živočišný druh nepřišli o srst, děti se na těle matky udržely samy. Po ztrátě výrazného ochlupení bylo nutné vynalézt něco, co by dovolovalo ženám mít obě ruce volné, zároveň však mít miminko stále u sebe. Člověk z doby kamenné k tomu využíval pruhy látky či kůže, které měl přivázané na zádech nebo na boku.
V ranném středověku většina rodin pracovala celý den na polích. Doba byla velmi zlá a chudá. Matky si nemohly dovolit zůstávat s malými dětmi doma, a tak je nechávaly samotné v příbytcích, kde je měly uložené v proutěných košících. Děti se tak často stávaly obětmi divokých zvířat, která do obydlí chodila za potravou. Proto se stále upřednostňovalo mít miminko pořád při sobě v tzv. chůvkách nebo trávnicích - tak se dříve říkalo šátkům, které umožňovaly nezdržovat se od práce i během kojení.
Zlom nastal v roce 1840, kdy byla vynalezena židle se třemi kolečky a brzy na to se sestrojil první kočárek. Vyšší vrstvy začaly kočárek hojně využívat, šlechta začala považovat nošení dětí za nesmyslné. Postupně se stávalo zvykem, že péči o děti přebíraly chůvy a vychovatelé. Tento trend pokračoval až do období totality, kdy byly matky oddělovány od svých dětí. Prostý lid však i nadále udržoval intenzivní kontakt se svými dětmi tím, že rodiče nosili děti v šátcích nebo vacích, a to až do druhé světové války, po které nošení dětí skoro vymizelo.
Nošení dětí se začalo v západní kultuře znovuovjevovat koncem 60. let minulého století. V roce 1972 vyšel v německém časopise Stern článek o matce čtyř dětí, která si kvůli zvládání každodenních povinností přes den uvazovala své dítko do šátku. Lidé byli jejím přístupem nadšeni a tato žena (Erika Hoffmanová) později založila firmu Didymos. Dnes jde o velmi úspěšnou značku, která šije kvalitní šátky na nošení dětí.
Rok poté se na trhu objevilo první nosítko pro miminka. Motivací pro vznik nosítka byly výsledky věděckého průzkumu na téma významu tělesné blízkosti pro dítě. Konstrukce nosítka se postupně zdokonalovala a to přes tzv. "visítko" až do podoby ergonomického nosítka.
I přes tyto milníky většina rodičů v západním světě používá stále jen kočárky.
Největší "nosící boom" zažíváme přibližně od roku 2000. Jednou z nejznámějších knih, které tento boom nastartovaly, je Koncept kontinua od Američanky Jean Liedloff, která zkoumala život jihoamerických indiánů. Postupně se objevovaly a stále objevují různé výzkumy a názory etologů, vývojových psychologů, pedagogů a poradců, kteří zdůrazňují význam nošení. Mnoho studií poukazuje na to, že miminka jsou díky nošení méně plačtivá, jsou spokojenější, vyrovnanější a lépe usínají. To má velmi pozitivní vliv nejen na rodiče, ale i na širší okruh dané rodiny.
Takže, milí rodiče, nosme děti nejen ve svém srdci, ale co nejdéle i na svém srdci.